Zevl, pohovor, zevl, pohovor, zevl, zevl
Leden budiz znam jako mesic pohovoru. S novym rokem jsem uz navazno vstoupila do procesu hledani prace. Zadne srandicky po telefonu, pekne sako, kosili a uz to frci.
Od zacatku jsem si uvedomovala, ze londynsky pracovni trh je velka divocina. Ale az fakticke pociteni studeneho potu na zadech mi ukazalo skutecne rozmery. Pokud vam neni jedno co chcete delat, nedejboze mate presnejsi predstavu, tak se pripravte na zabavicku. Je to, jak se dneska v modernim HR svete pouziva, vyzva. V zivote jsem nebyla tak pritomna v danem okamziku, nervozni a zaroven v pohode jako behem tech chvil, kdy jsem sesnerovana v puncochacich sedela v meetingovce. Sklenka vody prede mnou, vedle ni jeden muz (nekdy az tri,pocty se trochu ruznily), ktery se snazil z meho popisu pochopit, co jsem to vlastne ve svem predchozim zamestnani delala. Pokud se me snazili vystrcit z me komfortni zony, delali to velmi profesionalne a s respektem. Proto jsem jim to ani nemohla mit za zle. Po poslednim pohovoru, ktery trval hodinu a pul jsem se citila jako prohnana valchou, ale velmi psychicky konsistentni. Jestli chapete, co se tim snazim rict. Neni to tu zadna sranda, ale vstoupila jsem do 100% profesionalni dzungle, kde me mozna sezerou, ale nebudou u toho mlaskat.
Dalsim aspektem je tradicni cekani na telefon. Za celou dobu sve existence jsem nikdy nepotrebovala hlasovou schranku. Pote, co jsem v ni tady behem 2 tydnu obdrzela asi 5 vzkazu, jsem si dokonce i uvitani nahrala. To aby moji hosi z agentur vedeli, ze jsem to opravdu ja a ze jim zavolam hned jak to zjistim. Mluvim s nima casteji nez s moji rodinou. Coz doufam prinese ovoce. Momentalne jsem v fazi zirani na telefon a ocekavani, kdy se na obrazovce objevi Bristol, England, Shaun se me zepta, jak se mam a na stejnou otazku z me strany odpovi "not too bad, not too bad". Kazdy vecer se pred spanim modlim ke vsem bohum a celemu vesmiru, aby to vyslo a Shaun mel pro me dobre zpravy. Jinak budu muset byt servirka dokud se dobre nevdam.
Nicmene za par dni me ceka kratka dovolena. Pod heslem ze dobri holubi se vraceji (ano nazvala jsem se holubem, ale dobrym!) skocim do letajici plechovky a budu doufat, ze air magic zafunguje i tentokrat a o 2 (3 s casovym posunem) hodiny pozdeji me vyplyvne v Brne. Svou malou tasticku mam sbalenou, uz jenom kartacek (vic se stejne nevejde) a muzu letet. Jizdenka na letiste me stala skoro tolik co letenka, ale za mamincin rizek, syrovou pletynku z Ratiskovicke pekarny a vsechny ty objeti to stoji. Hlavne nezapomenout klice. Vracet se pro ne pres pulku Evropy by bylo nemile.
